Jmenuji se Jakub Navařík, narodil jsem se v Přerově a letos mi bude 40 let. A když bych měl říct, kdo vlastně jsem? Upřímně — prostě jeden z nás. Žiju tady, mám tady rodinu, práci i svoje radosti a starosti. Nejsem žádný „profesionální politik“, spíš obyčejný chlap, který má potřebu dávat věci do pořádku, když vidí, že by mohly fungovat líp.

Jsem táta dvou dětí a myslím, že právě tohle člověka hodně změní. Najednou nepřemýšlí jen o sobě, ale o tom, v jakém světě budou jeho děti vyrůstat. A co pro to může udělat. Máme doma malého pejska a žijeme normální každodenní život — hrajeme si, učíme se, chodíme ven, sportujeme a jsme rádi mezi lidmi. Jsem sokol a pohyb mě provází celý život. Dřív jsem závodně tančil standardní tance, ale možná ještě víc mě baví práce s dětmi — už třicet let jsem spojený s přerovským loutkovým divadlem. Právě tam si člověk často připomene, jak důležité jsou ty úplně obyčejné radosti a čas, který trávíme spolu.

Profesí jsem vědec, fyzik. V roce 2015 jsem dokončil doktorát z aplikované fyziky na Univerzitě Palackého v Olomouci, kde jsem také dlouhou dobu působil jako vědec a vysokoškolský pedagog. Ve vědě jsem se naučil jednu důležitou věc, kterou se řídím celý život — i mimořádně složité problémy se vždy dají rozdělit na menší a postupně snadno vyřešit. Věnoval jsem se hlavně experimentální práci v oblasti spektroskopie gama záření a vývoji speciálních přístrojů. Na to pak navázalo založení spin-off firmy v roce 2021, kde tyhle technologie dále rozvíjíme a dodáváme do výzkumných laboratoří po celém světě. V posledních letech se věnuji i vývoji technologií pro výrobu radioaktivních zdrojů — asi byste to nečekali, ale hodně z nich pomáhá například v ochraně životního prostředí. Díky tomu jsem měl příležitost navštívit mnoho míst na všech obyvatelných kontinentech našeho světa. Poznal jsem tak řadu různých lidí, jejich kultury, zvyky a názory, a pochopil jsem, jaké obrovské bohatství se skrývá v naší rozmanitosti.

Dnes už několik let působím jako radní pro školství a sport v Přerově. A můžu říct, že to není žádná „politika z plakátu“. Je to normální práce. Každodenní rozhodování, která mají reálný dopad na životy lidí kolem nás. Společně se nám podařilo připravit novou koncepci školství i sportu a snažíme se myslet i na to, aby se nám tu žilo dobře a zdravě nejen tělesně, ale i duševně. Člověk pak začne vidět věci jinak — ne jako čísla nebo paragrafy, ale jako konkrétní příběhy lidí. Celý život se vlastně točím kolem vzdělávání a práce s lidmi. Od těch nejmenších až po univerzitu. A pořád mě to baví — hlavně proto, že člověk vnímá různé pohledy a názory, učí se přemýšlet jinak a zůstává nohama vždy pevně na zemi.

Nejsem dokonalý a ani se tak nesnažím působit. V životě jsem udělal spoustu chyb, ale beru je jako zkušenost, díky které se člověk posouvá dál. Jako vědec jsem si zvykl přemýšlet jednoduše: věci mají dávat smysl. Když nefungují, tak se mají opravit. Snažím se být férový, naslouchat, a hlavně věci dotahovat. Nemám rád zbytečné řeči kolem — spíš věřím, že když se něco řekne, tak to má platit. A když to nejde, tak to říct na rovinu, ne to okecávat.

Asi nejdůležitější motivací je pro mě pocit, že v tom nejsme sami. Že když chceme, dokážeme věci posouvat společně. Aby se tady v Přerově a v celém regionu dobře žilo — dnes, zítra i za mnoho let. Pro nás a pro naše děti.

Protože nakonec nejde o velká slova ani líbivé billboardové slogany.

Jde o náš každodenní život.

A ten máme společný.